Červen 2017

Žití a existování

30. června 2017 v 0:51
Už je to dávno, co jsem sem něco napsal. Můj prvotní plán byl psát častějc, ale nějak to nestíhám.
Pár dní po napsání posledního článku jsem si totiž řekl, že už se nechci nikdy nudit. Dřív jsem totiž některý dny trávil tak, že jsem měl notebook v posteli, strávil jsem celej den v posteli a šel jsem spát. To jsem dokázal dělat i několik dní v kuse. Dost nudný trávení volného času, že? A tak jsem se začal konečně žít.
První den jsem třeba sednul na kolo a dal jsem si 70km. Jen tak. Sám. Docela v pohodě výlet. Litoval jsem toho až druhej den, když jsem sednul na kolo znovu. Protože opravdu není dobrej nápad jen tak sednout na kolo a ujet takovou vzdálenost. Nohy v pohodě, ale zadek bolel neskutečně. Nějak jsem to přežil. Zapil jsem to rumem a bylo mi fajn.
Další den byla grilovačka, jako rozlučka se mnou, protože mě čekal dlouhej výlet. (Nakonec vůbec dlouhej nebyl, ale nevadí, aspoň byl důvod pít.) Původní plán byl vypít flašku (výjimečně ne rum, ale whiskey) něco ogrilovat a jít domů. Nakonec jsme vypili víc než jsme chtěli, snědli všechno, co jsme měli, vyhulili i to, co jsme před akcí vůbec neměli a projeli půlku okresu autem s lidma, který jsme neznali.
Pár dní na to jsem se vydal na dobrodružství. Stopem projet Evropu. Plán byl 2 týdny, nakonec to skončilo po 5 dnech. Ale zažil jsem toho víc, než za předchozí rok života. Zvláštní že? Zajímalo by někoho, jak se cestuje stopem? Mohl bych o tom napsat celej jeden článek.
A po návratu jsem na střídačku tak nějak chodil do práce, chodil s kámošema ven nebo si dělal výlety na kole. Většinu dní jsem byl pod vlivem něčeho, ať už rum nebo ganja.

A co tím vším chci říct? Bude to znít dost bizarně, ale konečně jsem začal žít. Protože když tak zpětně kouknu na to, co jsem dělal pár let před tím a co dělám teď, tak tohle je život. A abych řekl pravdu, konečně mě taky baví žít. Konečně můžu říct, že jsem šťastnej.

A teď i mě samotnýho zaujal ten rozdíl v tomhle článku a v mým prvním. Psal jsem, že jsem pořád doma nebo pořád sám. A stačilo opravdu málo k tomu, aby se to změnilo. Začít žít, přestat jen existovat.


A co vy, žijete nebo existuje?

Když cesta je cíl

7. června 2017 v 23:11
Dost dlouho jsme s kamarádama řešili cestování. Pokaždý jsme někde seděli opilí a kecali a vždycky to končilo slovy: Jednou procestujeme celej svět.
Jeden se odstěhoval do Prahy a zajímají ho jen peníze. Další si našel přítelkyni a nemá na mě skoro žádnej čas (sad story). Další pořád říká, jak nemá čas nebo peníze. A tak to je i se všema ostatníma.
A tak mě nezbejvá nic jinýho, než vyrazit na cesty sám. Teda s flaškou rumu v krosně. Aspoň se líp seznámím s lidma, který po cestě potkám. Protože pro mě, jako introverta, je seznamování dost problém. Natož v cizí zemi, v cizím jazyce.

A když mě tak všichni říkali, že nemaj peníze, tak snad jim pro příště dokážu, že to není ta správná výmluva. Mám zaplacenou cestu za 700kč do Holandska a beru si s sebou 200€, stan a spacák. Ubytování by se prodražilo. A pokusím se být na cestách co nejdýl. Mám jedinej cíl, zahulit si kvalitní materiál v Amsterdamu a pak půjdu kam mě nohy povedou. Aneb když cesta je cíl. Základní pravidlo stopařů!
Asi jsem si měl na tohle založit nějakej cestovatelskej blog, protože to bude určitě totální punk a stane se mi za těch několik dní dost zajímavejch věcí. Nebo že bych to pak shrnul sem do nějakých pár článků. Bude to někoho zajímat?

A dokonce jsem objevil způsob, jak vydělat cestováním. Teda spíš jak vydělávat fotkama z cest. Aneb fotobanky. Vy uploudnete fotku, někdo si jí stáhne a vy dostanete peníze. Docela pohoda ne? Hodím sem asi odkaz, kdyby to případně někoho zajímalo! (Shutterstock)